Co je to vlastně Spolek na ochranu zvířat? Většinou nějaké občanské sdružení, které se stará o zatoulané kočičky a pejsky. Jak dalece se ale o ně starají a jak dalece rozhodují o jejich dalším osudu? Moje dnešní zkušenost...
Řada z nás jistě zná nejrůznější depresívní fotografie z internetu, ze sítí a podobně, kde provozovatelé vyfotí zuboženou kočičku, zpravidla přiloží číslo účtu, kam mohou dobří lidé posílat peníze - a většinou to dopadne tak, že kočička odejde „za duhový most“, přesně řečeno, že útulek ve spolupráci s nějakým spřízněným veterinářem rozhodne o jejím dalším osudu – uspávací injekci.
Dnes jsem v té věci diskutovala na nejmenovaném facebookovém profilu, kde jsem vyjádřila pochybnost o rozhodnutí tohoto spolku. Tento spolek nechal totiž utratit na základě odborného rozhodnutí lékařky malé kotě, které bylo podle jejich slov „s prožranými orgány od červů“, samý hnis a podobně. Nikde se nepsalo o tom, že by například nechali koťátku udělat test na kočičí závažné choroby – prostě byl samý červ a hnis, tak co s ním. Koťátko prostě umřelo. Protože o jeho smrti někdo rozhodl. Dobře na tom rozhodně nebylo, o tom není žádná pochybnost, ale na jakém základě kdo rozhodne o tom, kdy zvířátko uspat? A jak velkou roli v tom hrají peníze?
Nejsem veterinář, nicméně bych se ráda podělila s vlastní zkušeností z praxe – máme doma kocourka, který alespoň od pohledu vypadal x krát hůře než koťátko na fotce. Kdysi k nám přišel na zahradu, asi umřít. My ho zachránili – za pomoci schopné lékařky. Udělala mu testy na kočičí choroby a protože dopadly dobře, ostatní se za pár dnů z nejhoršího zlepšilo pomocí kapaček a antibiotik. Kocourek má dnes přes šest kilo, z původní hromádky chrastících kostí potažených opelichanou kůží, kdy nedovedl ani stát na nohou, nejedl, nepil, nečůral, nekakal. Oproti tomu nedávno uspané koťátko má, soudě dle fotek, sice bezesporu zalepená hnisem očička a určitě mu není hej – ale – stojí. Na vlastních nohou. Možná by stačila jen lepší veterinářka, která by se pokusila kotě zachránit. Možná, že by stačilo, kdyby útulek projevil větší snahu o záchranu.... Jenže vlastně proč – útulek by to stálo peníze a uspávačka as stojí méně. Takže rozumnější je radši ušetřené peníze zachránit jiné zvířátko, které má větší šanci na záchranu.... Ano, toto je můj názor, ale možná se mýlím, kdo ví… Krom toho kotě mělo smůlu, že něčí nebylo, nikomu nejspíš nechybí – možná, že kdyby bylo nějaké majitelky, která by byla ochotna platit, běhalo by nyní ještě po světě.
Proč píšu tuto příhodu je, že jsem ještě pod dojmy z více než arogantního přístupu provozovatele vebu a především diskuse na tomto kočičím profilu. Protože jsem si dovolila vyjádřit minimálně pochybnost o postupu veterinářky, a protože majitelce skupiny nedošlo, že to nebyl útok na jejich spolek, ale vyjádření pochybností o způsobu nevratného smrtícího zákroku, snesla se na mně hromada kritiky. Až na malé výjimky, se diskuse dostala do fáze „jeden o koze, druhý o nose“. Jako by lidé nedovedli číst a logicky uvažovat, protože například, sotva může někdo stát na nohou a mít prožrané orgány červy (jak uváděly provozovatelky), to by byl dávno mrtvý následkem otravy. Takže by třeba, stačilo, zkusit koťátku vyčistit očička, dát mu napít, najít veterinářku, zjistit, jak je na tom s ledvinami - a být ochotni veterině zaplatit za léčbu. Koupit mu antibiotika, infuze, odčervení….Chápu i to, že na to útulky nemají, ale jak mi na druhou stranu arogantně napsala provozovatelka, oni přece „mají peněz dost a nebyla to otázka peněz“. Čeho to tedy byla otázka? Práce? Nebo hraní na city lidí a tím potenciální návštěvnosti?
Nechci se rozhodně dotknout většiny těch slušných útulků, kteří bojují často za hranici existence, dotují spoustu věcí z vlastní peněženky a jsou rádi, když jim občas někdo něco pošle na účet... a velmi si vážím jejich práce, což chci zdůraznit. Nicméně reakce typu – nemáš názor jako my, jsi kr..va, táhni, vymažeme tě, koukej padat, tak si je zachraňu sama,mi dost udivily. Jakoby ti, kdo mají plná ústa lásky ke zvířatům, zapomínali mít v úctě logiku a lásku k lidem.
Proč to celé píši je toto: možná varování pro ty, co najdou zvířátko, chtějí pro něj udělat často to nejlepší, odnesou ho do útulku a pak třeba i přispějí nějakou částkou – doporučuji všem hodným lidem nejdříve zjistit si, cože je to za útulek a jak nakládají s těmito zvířaty. Začínám si zcela vážně myslet, že v tomto případě se jednalo o hodně podivné společenství, kdy mi začal jejich správce skupiny dokonce vyhrožovat, že mi vyblokuje,smaže atd., a v podstatě vznikl hon na čarodejnice za opačný názor. Navíc na základě toho, že překrucovali moje výroky - a našli spoustu dalších fanynek, které je v jejich přístupu podpořili.
Říkáte si možná - nojo, někde rýpala, oni jí sjeli, tak si tu nyní píše na blog :-) neříkám, že to tak úplně není, ale přijde mi současně jako hodně zavádějící tvrdit, že spolek má právo na zabití zvířete, které je schopno samo stát na nohou. Nebo ano? A to skutečně budeme preferovat vlastnictví pouze všeho bezchybného? Nezavání to tak trochu koncentračními tábory? Možná je moje přirovnání trochu silnější, ale ráda bych tímto případem upozornila na fakt, že i ten lékař se může někdy mýlit a především - on nejspíš léčí do výše peněz, které je mu ochoten někdo za zvířátko zaplatit.
Asi je dobré říct, že sama nepotřebuji být ve skupině tohoto typu – takže jsem se ráda účasti v tomto spolku vzdala sama - a naštěstí ostatní skupiny zabývající se pomocí zvířatům neurážejí druhé za jiné názory. Tedy jsem se „vyhodila sama“, což ostatní jistě uvítali a mohou si nyní vzájemně lajkovat své jednostranně zaměřené příspěvky. :-)J Ovšem sama za sebe mohu říct jako zkušenost toto: měli jsme kocourka, který byl na tom daleko hůř, a dnes je z něj ten nejlepší domácí mazlíček. V případě tohoto rádoby ušlechtilého činu za dobro kocourka vidím malé zvířátko stojící na vlastních nožičkách, kterému by pro začátek někdo místo psaní na facebooku mohla jedna z těch útočných dam reagujících neadekvátně alespoň utřít očička borovou vodou…, zvířátko, které má srst a nejspíš i touhu žít. Jenže ono je asi vždycky lepší sebrat někde na ulici relativně zdravou kočku, nechat ji vykastrovat, po pár týdnech jí někomu dát do péče – a vykazovat výsledky útulku a inkasovat sponzorské dary. Jen doufám, že se za chvíli nebudou muset dobří lidé, co najdou na ulici zvířátko, bát odnést do podobného „zvířomilného“ sdružení, že ho tam někdo nechá za pár stovek umřít jen proto, aby nemusel platit o pár stokorun více za léčení. To kotě stejně nikomu nechybí. A pokud v tomto případě měl "útulek peněz dost", pak se lze podivit nad tím, proč tomu maličkému drobečkovi nedal šanci.
Pokud to čte nějaký veterinář, který rád zachraňuje kočičky a pouze je nezabíjí pro jejich dobro, docela by mi zajímalo z odborného hlediska, jak to s tím „prožraným červy střevem“ vlastně je – protože pokud dojde k proděravění střeva u člověka, ten nejspíš rychle umře. Kotě na fotce možná nevidí, skrz hnis, ale samo stojí. A do té doby,než ho našel onen nejmenovaný ochranářský spolek, dokonce samo někde žilo, jedlo, spalo, pilo, čůralo a kakalo. Vítám i osobní názory těch, kdo měli podobné zubožené zvířátko a boj o jeho život vyhráli.
Jinak samozřejmě je pravda ta, že hlavním viníkem jsou především lidé nekastrovaných koček. Ale o tom třeba zase někdy jindy. A doufám také, že tento přístup ke zvířatům nebude časem aplikován i na lidi – poslední dobou je totiž velká móda vyhodit vše, co už neslouží svému užitku, ať jsou to věci, oblečení, ale i lidé a zvířata. Snad se jednou nebudou moci dočkat naši důchodci toho, že je někdo nechá utratit, protože nebudou moci třeba chodit a budou mít nudli u nosu. To by bylo na našem světě dost smutno.
