OPOSLECHNUTO: Směrnice na flešce

Jedu si takhle metrem a vedle mě stojí dva, předpokládám, kolegové, tvářící se děsně důležitě - prostě "kancl", řešící při cestě z práce hlasitě pracovní problémy... Věnováno všem ajťákům :-)

Ona: a jako co mám teda dělat? S tou směrnicí?

On: no normálně. Visí na stránkách xxxxx.

Ona: ale já ji potřebuju, uložit si. Abych si jí mohla kdykoliv přečíst.
On: ale to si  jí přece můžeš přečíst, na internetu.

Ona: no ale já si jí potřebuju stáhnout. Abych si jí mohla i vytisknout.

On: no to můžeš i z internetu.

Ona: nic se mi nevytisklo.

On: a je ke stažení jako soubor?

Ona: já nevim, já jí mam na tom monitoru, vidím jí.

On: no je tam uložená jako soubor?

Ona: jak co?

On: jakože je to třeba řádek podtrženej, to je jako aktivní, a když na to klikneš, tak to rovnou napíše, aby sis to uložila.

Ona: no to já nevim, ale vidim jí na monitoru a potřebuju si jí stáhnout k sobě. Do počítače a pak na flešku.

On: no tak jestli případně nejde stáhnout, tak si jí nakopíruj.

Ona: cože?

On: no nakopíruj, normálně to označíš a nakopíruješ si to kam chceš.

Ona: já jí jen vidím na tom monitoru.

On: Je to jednoduché, zabereš to myší a nakopíruješ si jí.

Ona: já jí nechci zabrat, já si jí chci uložit. Na tu flešku.

On: a proč zrovna na flešku?

Ona: no protože tam mam všechno.

On: a na co to vůbec potřebuješ mít nakopírované?

Ona: no protože když přijdu k jinýmu počítači, tak to tam nevidím.

Stalo se: včera, při cestě z práce, trasa Můstek – Stodůlky.