Opětovné zvýšení poplatků ve zdravotnictví? Jste pro nebo proti? Jaký máte názor a argumenty na to, že si budete připlácet na něco, na co si celý život platíte pojištění? Těším se na vaše názory.
Tak nám píší dnes v ranních novinách, že nám po volbách s největší pravděpodobností zvednou poplatky ve zdravotnictví. Nelze chápat osobně na tomto záměru nic špatného, pokud by se například týkalo, že si pacient předplatí předběhnutí ve frontě u lékaře, nadstandardní materiál při ošetření, účinnější léky nebo samostatný pokoj v nemocnici, kde bude mít Wi-Fi, domácí interiér pokoje, lepší stravu a osobní sestru, která se rozhodne splnit každý či téměř každý pacientův požadavek. Až na malý háček - nemá se jednat o nadstandard, nýbrž o všechny pacienty.
Jistě, z hlediska obecného například, takové příplatky na pobyt v nemocnici, které jsou prezentovány jako příplatek na jídlo,jsou dá se říci, pochopitelné - doma přece lidé jedí také. Za své....
A co by řekl odpůrce? Jenže na to jídlo doma si neplatí žádné pojištění. Nepřijde někdo a neřekne - platíš jak mourovatý spoustu peněz na daně státu, hele, tady máš dnes od nás oběd zadarmo. Nevím zda se vám to někdy stalo - mě ne. Další věc je, že se jaksi nepočítá s tím, že pokud je někdo dlouhodobě nemocný, nechodí do práce a tím pádem jsou jeho příjmy velmi omezeny. A pokud je navíc člověk v nemocnici, složenky musí platit dál. A o placení peněz ze sociálky ví určitě každé zejména dlouhodobější pacient též svoje. Tamním úředníkům je totiž zcela jedno, jestli má pacient za to jíst - zato inkasovat umí všichni rychle.
Co se týče spoluúčasti pacienta, záměr by nebyl špatný, kdyby se dělaly rozdíly mezi standardem a nadstandardem, ale paušální poplatky všem? Je to naprostý nesmysl. Je zde spousta lidí, co nemají moc peněz i když chodí do práce.
Další věcí je, že zákon by měl dělat rozdíly mezi zaviněnou a nezaviněnou pracovní neschopností. Pokud například půjde člověk v zimě po neuklizeném chodníku, upadne a zlomí si nohu, případně pokud půjde domů, přepadne ho tlupa nepřizpůsobivých občanů, způsobí mu zdravotní problém a on se ocitne zasádrovaný na několik měsíců v nemocnici, kdy navíc první dny třeba ani nejí, jen nějakou výživu, pak chtít v takovém případě po něm peníze za denní pobyt v nemocnici či za stravu je podle mého názoru nehorázná sprosťárna. Naopak kdejaký narkoman na ulici, který si pojištění neplatí, dostane ošetření zadarmo, a pochybuji, že kdyby se dostal do nemocnice, někdo z něj dostane nějaké peníze. Lidé navíc často přijdou z nemocnice domů, najdou schránku plnou složenek s penále, zaplatit to musí - a nemají z čeho. Na dávky z pojištění se totiž čeká několik týdnů, kdy je pacientům posílají, jak se jim zachce. A pacienti musí platit dál nájemné, půjčky a podobně. Přitom za svou nemoc nemohou.
Jedno je jisté, určitě není lehké dělat v tomto směru reformy. Tvůrci reforem by si ale měli uvědomit, že lidé si platí celý život zdravotní pojištění, takže pokud se například po dvaceti letech placení dostanou do nemocnice, měl by být stát natolik solidární, že by jim měl tu odpornou krupicovou poblévku s natrouhanou mrkví věnovat zadarmo, respektive, za peníze, které za leta pacienti nastrkali do zdravotního systému, by si n nejspíš mohli zaplatit ubytování v luxusním hotelu. Chtít parazitovat na nemocných je špatné. Dost na tom, že za poplatky v lékárnách na léky nutné pro život lidí utratí pacienti měsíčně několik set až tisíc.
Paradoxem je, že jsem slyšela jednou názor i blízkých přátel, jak je to naprosto v pořádku a přece proč by i důchodci nemohli platit příspěvky - jak jinak, než že dotyční byli vlastníky domu, takže asi neřešili, že mají platit nájem a podobně. Lidé jako by neřešili ani logický pohled - platí si přece celý život zdravotní pojištění, tak proč by neměli dostat v případě, že to potřebují, ošetření a základní léky zdarma. A jestli je nutný pro takový lékařský zásah pobyt v nemocnici, proč ne. Nejde tu přece u pobyt na plastické chirurgii, o to, že si někdo nechá nastřelit vlasy, udělat nová prsa nebo vyhladit vrásky. Ani to, že se někdo někde opije, upadne a způsobí si újmu Mám na mysli choroby v souvislosti s úrazy a choroby způsobené věkem. Ovšem peníze je potřeba někde sehnat, tak co by neoškubali běžného občana.
Otázka je, zda by lepší cestou k šetření nebylo, aby lékaři předepisovali léky jen skutečně tam, kde je to potřeba, aby dohlíželi na to, aby si lidé doma nehromadili nevyužité léky, nenechávali si je napsat do zásoby atd. Aby se šetřilo spíše v tomto smyslu. Aby se šetřilo například tak, že se nebudou ve velkých nemocnicích pohybovat lidé po dlouhých chodbách, ve kterých se svítí a topí, ale že v případě, že je lékařů v ordinacích méně, dojde k obsazování minimálně v ordinacích ambulantního typu co nejvíce u sebe, aby se ušetřilo na osvětlení ale i na zbytečnostech. Když jsem například seděla asi dvě hodiny, než na mně přijde řada, v jedné z nejmenovaných pražských nemocnic, za tu dobu tam několikrát dvě dámy v bílém korzovaly sem a tam a řešily, zda si objednají k obědu pizzu nebo špagety. Přitom v ordinaci to šlo lékaři jako psovi pastva, protože si musel sám psát do počítače nějaké věci a evidentně psaní na klávesnici nebyla jeho silná stránka. Takže by možná pomohla i lepší organizace práce a tím pádem jejich větší pracovní efektifita.
Stejně tak by asi nezaškodilo zúžení stavu pracovníků na ministerstvu. Ale hlavně - nezaškodilo by zprůhlednit, kolik peněz se řádově vybere za celý život od občana a kolik zpětně je mu průměrně vráceno. Aby se zde nepreferovali narkomani a nemakačenkové před lidmi, kteří řádně pracují, platí do systému peníze - a zpětně dostanou jen mizivé procento. Pokud si totiž představíme ke stáru klasickéo důchodce, který bere důchod, ze kterého si moc finančně vyskakovat nemůže, platí činži a k tomu nechává v lékárně za životu nezbytné léky jeden až dva tisíce měsíčně, kolikrát i více, pak tu není něco v pořádku. A pokud navíc takový děda či babka ráno vylezou v zimě z baráku, praští sebou na zem a zlomí si nohu, aby po nich chtěl ještě někdo za poplatek v nemocnici peníze je podle mého názoru vůči nim zdela necitlivé - protože tito lidé dali navíc do systému za celý život nejvíce peněz, takže by si alespoň ve stáří zasloužili trochu úcty a pomoci. Pojištění lze chápat z určitého pohledu jako ukládání peněz na něco, co jednou budu potřebovat. Ne na to, aby se za naše peníze vykrmovaly instituce a mocipáni, kteří pak půjdou a budou rozhodovat o tom, že si máme na všechno připlácet.
Málo peněz v tomto státu nemají jen starší lidé, ale i většina normálních lidí. A ono vyžít s rodinou s placením měsíčních poplatků ve dvou platech za nějakých celkem 30 - 40 tisíc, nic moc. A to jsem si téměř jista, že ještě tou výší přeháním a že je řada rodin, kteří na tuto výši ani nedosáhnou.
Jaký máte na tuto tematiku názor? Myslíte si, že je normální platit si celý život pojištění, a pak když konečně lékařskou pomoc potřebujete, na ni ještě přispívat? Já osobně mám názor, že by měla existovat vždy jistá forma lékařských služeb, ve standardu, který by měli lidé dostat za řádně placené pojištění zdarma. Jsem zvědavá, zda nejsem se svým názorem osamocena.
